Jak zůstat zdravý navzdory Vašemu lékaři

Proč tak provokativní název? Vždyť lékaři nám přece pomáhají udržet si zdraví a léčí nás! Tak asi uvažuje mnoho z vás. Bohužel tomu tak není, ordinace lékařů a nemocnice nejsou místa, kde byste měli hledat zdraví. Abyste pochopili, proč tomu tak je, potřebujete porozumět základům, na nichž stojí konvenční medicína, základům myšlení jejích představitelů a způsobům, jakým pracují.

Tyto články se chtějí stát vaším průvodcem a návodem, jak bez úhony přežít kontakt se zdravotnictvím. Mají za cíl poskytnout vám jednak informace, které váš lékař s největší pravděpodobností nezná, a proto vám nemůže skutečně odborně poradit, a jednak skutečnosti, o kterých je vás lékař nejspíše dezinformován a mohl by vám dát nesprávné, někdy přímo škodlivé rady. Chcete-li zůstat zdraví, doslova navzdory vašemu lékaři, budete se muset vzdělat a vědět o svém těle a celé bytosti víc, než ví váš lékař. Budete muset umět rozumět, co myslí tím, co říká, a budete muset umět si jeho slova přebrat.

Konvenční medicína je mistrem sebeprezentace. Dokázala v myslích občanů vzbudit dojem vševědoucnosti, všemohoucnosti a neomylnosti. Skoro božské vlastnosti, nemyslíte? Většina lidí vůbec nepochybuje o tom, co jim řekne pan doktor. Nehledají slabá místa v argumentaci lékařů, nevidí nedostatek logiky a důkazů toho, co je jim předkládáno. Neověřují si, jestli je lékař vůbec kompetentní se na dané téma vyjadřovat (typický je odmítavý postoj konvenčních lékařů k alternativní medicíně, aniž by se obtěžovali něco se o ní dozvědět). Média ochotně papouškují cokoli, co jim řekne někdo v bílém plášti. Mnoho z toho, co se děje v medicíně, jsou jen rituály bez vědeckého základu. Důkazem toho je neustále obměňování oblíbených metod léčby. Málokterý lék nebo procedura přežije déle než 10 let, maximálně jednu generaci. Postupy používané jednou generací lékařů jsou další generací zatracovány. Tento cyklus se neustále opakuje. Může to vidět každý, kdo je ochoten sejmout klapky z očí a skutečně pozorovat. Teprve asi dvacet let se mluví o tzv. evidence based medicine (EBM), tj.medicíně založené na důkazech.

Na zdravotnictví vydávají vyspělé země neuvěřitelné částky, které je nutno stále zvyšovat. Množství finančních prostředků vydávaných na zdravotnictví je bezprecendentní v dějinách lidstva. Objevují se stále nové a nové léky, přístroje, postupy, chirurgické zákroky, vakcíny atd., rozšiřuje se standard léčby, utrácí se stále více peněz – a výsledek? Jsme snad zdravější než naši rodiče a prarodiče? Jsou naše děti zdravější, než jsme byli my jako děti?

Pokud je medicína zdrojem zdraví, pokud umí skutečně léčit nemoci, jak to, že potřebuje stále více peněz, léků a zákroků? Pokud léky léčí, proč jich potřebujete v životě postupně stále více a silnějších? Kdyby přece měly léčebný vliv na vaši nemoc, pak byste jich přece potřebovali stále méně s tím, jak by nemoc ustupovala nebo ne? Všichni víme, že tomu tak není. Důvod je nasnadě. Konvenční medicína neumí nic vyléčit. O co se nepostará příroda a samouzdravující schopnosti našich organismů, s tím si neví rady. To je prostě fakt.

U mnoha nemocí vám lékař přesně řekne, co se ve vás porouchalo, jaký enzym, hormon apod. správně nefunguje nebo ho nemáte dost, ale přesto jsou výsledky rozpačité.

Vývoj konvenční medicíny dobře popisuje kniha “Vzestup a pád moderní medicíny” od Jeana le Fanu. Zásadní objevy byly učiněny zhruba od poloviny 19. do poloviny 20.století. Dál už to tak úžasné nebylo. Asepse, dezinfekce, zavedení hygienických opatření, odstranění podvýživy, anestezie, antibiotika, kortikoidy, srdeční a jiné velké operace, transplantace orgánů, intenzivní péče jsou nepopiratelné úspěchy medicíny. Lze je rozdělit do dvou skupin.

Zaprvé hygiena a životní podmínky – to byly hlavní faktory, které přispěly k vymýcení infekčních nemocí a prodloužení průměrné délky života. Do této skupiny patří i dezinfekce a asepse, které umožnily přežít porody a chirurgické zákroky.

Dále sama chirurgie: anestezie, výše uvedená asepse, technická dovednost a pooperační péče. To jsou hlavní faktory, proč se riziko chirurgických zákroků ve vyspělých zemích významně snížilo. Za uvážení ale stojí, že chirurgové jsou vlastně havarijní opraváři, dostávají se k práci v situaci, kdy selhala prevence a léčba nemoci, kdy nezbývá než odstranit nefunkční nebo nemocný orgán.

Antibiotika jsou jedny z mála kauzálních léků a bezpochyby zachránily spoustu životů. My dnes vidíme spíš jejich stinnou stránku, nadužívání, nesprávné předepisování a vedlejší účinky na imunitní systém.

Chronické nemoci zůstávají neléčeny, „léčba“ se omezuje na potlačování příznaků, aby nemoc neobtěžovala bolestí, vyrážkou, svěděním, otoky apod. Když nás nic nebolí, tak si myslíme, že je vše v pořádku. Podívejte se do příbalového letáku jakéhokoli léku a uvidíte tam slovo „potlačuje příznaky“. Nic o léčbě příčiny nemoci.

Proč došlo k tomuto stavu? Vysvětlení je třeba hledat v minulosti. Praxi ve všech oborech utváří systém myšlení a přesvědčení lidí, kteří obor praktikují. Tomuto systému se říká paradigma. Paradigma je model světa, pohled na svět, jak svět funguje, jaká má pravidla a zákonitosti. Je to základní chápání podstaty reality, čočka, skrz kterou hledíme na svět, filtr, který určuje, co budeme vidět. Každý obor lidské činnosti, zejména věda, má své paradigma. Je to všudypřítomné pole, které určuje, co se bude zkoumat, z jakého východiska se to bude zkoumat, jakými metodami se to bude zkoumat a také jaké výsledky budeme dostávat.

Paradigma určuje, na jakém základu budou fungovat vlády, na jakém základu bude postaveno vzdělávání, na jakých základech je postavena celá civilizace.

Ale paradigmata jsou živoucí fenomény, a jak se mění lidské vědomí, srdce a mysl, mění se paradigmata. Objevují se, rozvíjejí se, zrají a nakonec onemocní a podlehnou rozkladu.

Jak to souvisí s vaším individuálním zdravím? Více než si myslíte. Způsob, jakým váš lékař přemýšlí o nemoci a zdraví, jaký je jeho světonázor, jak definuje zdraví, léčbu a uzdravení, zásadně podmiňuje to, jak s vámi bude zacházet.

Začíná to již v okamžiku, když začnete sdělovat své potíže. Paradigma určuje, co vašeho lékaře bude vůbec zajímat, dokonce to, co bude vnímat (!), co vezme v potaz při určení diagnózy a dalšího postupu, co bude očekávat od vás i od své léčby a jaké informace, poučení a prognózu vám předá. Paradigma zastávané vaším lékařem určí i to, zdali se ze své nemoci dokážete vůbec vyléčit! Proto je to nejzásadnější, co by vás mělo na vašem lékaři zajímat.

Bohužel většina lékařů, zejména specialistů a nemocničních lékařů, zastává staré paradigma. Jaké – to je se dozvíte dále. Byli tak vzděláni a systém, ve kterém pracují, jim obvykle neumožní dojít k novému paradigmatu. Obvykle až osobní problémy nebo nemoc blízké osoby jsou u lékařů okamžikem, kdy začnou hledat jiný přístup.

Dalším problémem jsou peníze. Systém zdravotnictví je nastaven na míru starému paradigmatu. Rychlé, standardizované a mechanické ošetření akutních potíží nebo potlačování příznaků chronických nemocí – to je to, co si předplácíme ze zdravotního pojištění. Paradoxně jsou občané zemí, ve kterých veřejné zdravotní pojištění vůbec není nebo není tak rozsáhlé, ochotnější k hledání alternativních cest ke zdraví a to z důvodu, že za léčbu musí platit tak jako tak. Proto si vyberou tu levnější a efektivnější. U nás má mnoho lidí pocit, že když si zaplatili pojištění, proč by měli platit ještě za něco dalšího.

Zdravotní pojištění není pojištění zdraví. Opakuji: zdravotní pojištění není pojištění zdraví. Hlavně to není skutečné pojištění. Princip pojištění je v zajištění se pro případ neočekávané katastrofické události, jejíž výskyt nemáme šanci ovlivnit. Lze se pojistit proti blesku, povodni, krádeži auta apod., ale nelze si pojistit zdraví v systému, který ho neumí zajistit a neumí donutit účastníky pojištění, aby o své zdraví pečovali.

Zdravotní pojištění vznikalo v 19. století, kdy se věřilo, že nemoci jsou náhodné a nepředvídatelné a znamenaly ekonomickou katastrofu. V dnešní době je ale známo, že tzv. civilizační nemoci, náklady na jejichž léčbu tvoří hlavní objem vynakládaných prostředků zdravotního pojištění, jsou způsobeny přesně tím, co mají v názvu -„civilizovaným“ způsobem života. Lékaři neumí poradit takový životní styl, který by vedl ke zdraví. Většina lékařů má mizivé znalosti výživy, většina z nich necvičí, mnoho jich kouří a pije alkohol a mnoho z nich má neuspořádaný život. Jak pak mají lidem radit, jak si udržet zdraví?

Je důležité si pamatovat, že

• Zdravotní pojištění není pojištění zdraví a to, co je z něj placeno, neslouží k udržení nebo návratu zdraví
• Preventivní prohlídky nejsou skutečnou prevencí, ale jen screeningem, tj. časným vyhledáváním několika vybraných nemocí
• Lékaři obvykle nemají správný světonázor a vědomosti k tomu, aby vás dokázali udržet zdravé nebo vyléčit
• Zdravotnická zařízení nejsou místa, kde najdete zdraví – naopak tam o něj můžete při nevědomosti nebo nepozornosti rychle přijít
• Zdraví máte výhradně ve svých rukou. Zdraví nebo nemoc je přímým důsledkem toho, jak žijete, stravou počínaje a smyslem života konče
• Musíte-li jít k lékaři, je třeba si být vědomi výše uvedených skutečností a svá očekávání a chování jim přizpůsobit

Všichni lékaři nejsou takoví. Znám mnoho svých kolegů, kteří jsou otevření, odpovědní, zdravě pochybující a mají zájem o své pacienty. Bohužel jsem také potkala takové, kteří rutinně něco provádějí, nepřemýšlejí a pacient, který klade podivné otázky, je pro ně nepříjemný hmyz.

Dalším paradoxem moderní medicíny je, že lékař nemusí být zdravý, aby mohl léčit. Psychiatr může brát antidepresiva, diabetolog může mít cukrovku, kardiolog může být po infarktu, ale přesto nikdo nezpochybní jejich schopnost tyto nemoci léčit. Bernard Shaw kdysi prohlásil, že lékař, který onemocní, by měl vrátit diplom. V dnešní době jde o poněkud nerealizovatelné opatření, které by vylidnilo ordinace a nemocnice a akce „Děkujeme, odcházíme“ z roku 2011 by proti tomu byla jen drobnou provozní potíží. Ve staré Číně měli systém, kdy vesnice platila lékaři slušné peníze za to, že je udržoval ve zdraví. Jakmile někdo onemocněl, přestal lékaři platit, dokud se neuzdravil. Takový systém mohl fungovat jen proto, že čínská medicína zná prevenci a dodržujete-li její pravidla, zůstanete zdraví nebo se rychle uzdravíte. My naopak platíme lékaři za to, že nás udržuje nemocné, závislé na lécích a systému zdravotnictví. Přijde vám to normální? Možná jste se nad tím nikdy nezamysleli, ale dovedeno do důsledků je to naprosto absurdní situace.

Jsme na rozcestí. Mění se paradigma a klima společnosti, mění se pojetí osobní odpovědnosti a svobody. Jako pacienti jsme dosud zajati v systému, který svým myšlením a přístupem neodpovídá dnešní době. Musíme si své zdraví sami chránit, sami se o něj starat, odpovědně zacházet sami se sebou a odpovědně a vědomě žít svůj život. Kdo tak neučiní, kdo odevzdá svou moc nad svým zdravím do rukou lékaře, ponese nepříjemné důsledky.

Protože ale žijeme v systému, kdy většina lékařů zastává stále staré paradigma a neumí léčit jinak, kdy s dobrými úmysly dláždí svým pacientům cestu do pekel chronické nemoci a smrti, potřebujeme vědět, jak postupovat v situaci, kdy k lékaři musíme. Proto musíme být vyzbrojeni znalostí toho, jak lékař uvažuje, jaké jsou jeho cíle (nemusí se nutně shodovat s našimi) a jaké nebezpečí nám od něj hrozí.

Lékaři několikrát v různých zemích stávkovali tak, jak se u nás dosud neodvážili. Skutečně stávkovali a poskytovali jen nutnou první pomoc. Výsledky stávek by měly přehodnotit naše chápání užitečnosti lékařské péče. Ve všech těchto zemích v době stávky lékařů poklesla celková úmrtnost řádově o desítky procent. Jakmile se lékaři vrátili do práce, úmrtnost se vrátila na obvyklou úroveň. Ještě stále si myslíte, že jste u doktora v bezpečí?

MUDr. Ludmila Eleková